YouSub
Untitled

cs Czech

Untitled Czech subtitles

0 downloads · 435 lines · added Aug 25, 2015

Report a problem
What's wrong?
Advertisement

Czech transcript

Trpký boj mezi Araby a Židy o kontrolu nad Svatou zemí(Jeruzalem), způsobil nevyslovitelné utrpení mnoha generací.
Často je uváděn důvod krize z dob, kdy se začli stěhovat židé do Palestiny a založení státu Izrael(1948).
Ale abychom našli kořeny tohoto konfliktu, tak se musíme vrátit mnohem více do historie.
Do dob dvojitých řešení Britským impériem(Bank of England - majoritní akcionář rod Rothschilů) během 1. světové války.
Tohle je příběh o intrikách mezi vzájemně si konkurujícím impériím, o strategiích založených na omylu.
A o slibech plný rozporů mezi araby a židy, které vytvořili odkaz krveprolití.
Které se proměnilo ve víru na středním východě.
Sliby a zrady: Británie a boj o Svatou zemi.
Během první světové války Británie, Francie a Rusko měli tajný plán, jak rozložit Osmanskou říši.
Protože věřili, že to vyrovná jejich vlastní imperialistické ambice,
ale znamenalo neštěstí pro araby a turky, kteří jim stáli v cestě.
Jednoznačně veškeré zárodky přišli z jejich strany, ve smyslu slibů nezávislosti arabských států, které jim slíbili Britové na jedné straně a slib židovskému státu na straně druhé.
A jednoduše nebylo možné, aby oba sliby byly současně splnitelné.
Britové rozhazovali sliby komukoliv, kdo by byl nápomocen k jejich vlastnímu prospěchu v regionu, aniž by přemýšleli na následky.
Takže britská dvojakost, britské dvojí řešení způsobilo k vzniku konfliktu v Palestině.
Když to vše zhrnete, když bojujete ve válce, tak jste velmi liberální v tom, když slibujete po-válečné zemní uspořádání.
A když je po válce a zasednete ke konferenčnímu stolu, a musíte ostatní utvrdit ve vašim přechozích slibech,
tak musíte přemýšlet v rovině jestli to je, nebo není pro váš vlastní přínos.
A vyřešit situaci tak, aby Střední východ sloužil jako propojení moci s již ovládanou Indií. Šlo o to, aby Britové měli
kontrolu nad národem jako takovým.
Korunovace Edwarda VII., Londýn 1902
Příběh o zapletení se Británie na Středním východě a rozdmýchala tak vztahy mezi araby a židy,
a to výdobytkama z Britské kolonialistické éry.
Na začátku 20. století., kárl Edward VII. vládl nad obrovským impériem,
z kterého čišely zisky z celého světa.
Indie začala být velmi důležitá, protože to byl druhý pilíř britské moci ve světě.
Pohyb indické armády byl velmi důležitý, aby mohlo britské impérium těžit své zisky po celém světě.
Suezský kanál byla rychlá možnost, jak tohle vyřešit.
Tento kanál byl pro Brity z geo-politického hlediska velmi důležitý.
A to proto, aby měli jistotu, že kanál je bezpečný pro jejich obchodní aktivity.
Pokuď si uvědomíme jaké měli Briti zájmy, Britské impérium bylo jedinou mocí z Evropy, která vytvořila záchytné body na Středním východě. V knížectvích, které obklopují Perský záliv, v Adenu a v Egyptě.
V roce 1882, Británie sebrala Osmanské říši další zemi, kterou byl Egypt.
A bylo to právě kolem doby roku 1914, kdy se z Egyptu stal protektorát, kdy Káhira se Britům stala centrem kontroly Středního východu.
Přítomnost královské gardy v regionu, byl zásadní strategický význam.
A to proto, že Osmanská říše v čele s Mehmedem V., byla spojencem s ještě větším trpkým rivalem,.. Německem.
Společně s Rakousko-Uherskem, tak vytvořili blok Centrální mocnosti.
A k opozici se jim postavilo Rusko, Francie a Britské impérium.
Z Osmanského hlavního města Konstantinopole v Turecku, sultán vládl těmto velkým islámským impériím.
Úpadek impéria se projevoval už po celé dekády.
Zahájení 1. světové války v srpnu roku 1914, bylo zpečetěním osudu Osmanské říše.
V Evropě v postupu Německa bránila Francie a Britové.
Na východě se Rusům taky podařilo rozmělnit útoky Němců a Rakouska-Uherska.
Mocné zbraně průmyslového věku, zabilo tisíce mužů, na všech stranách války.
Všechny velmoci té doby, si mysleli, že ta válka skončí během pár měsíců.
Takže si myslím, že všichni byli překvapení, že na konci roku 1914,
nebylo znamení, že by války byl konec, ba naopak, že to hluboké roznícení konfliktu na dlouhou dobu.
V té situaci se pak začlo přemýšlet o jiných možnostech, jak vyhrát válku.
Britský ministerský předseda H. H. Asquith společně s Lordem Greyem, Lordem Kitchenerem a prvním lordem admirality Winstonem Churchillem vytvořili plán, jak zničit Centrální mocnosti(Německo, Rakousko-Uhersko, Osmanská říše).
Tohle byla globální válka, a Britové se dívali na Střední východ z globálního hlediska.(viz. Cecil Rhodes - Roung Table Group)
Britové tradičně upřednostňují formu postranních úmyslů, lidé tomu dali nepříznivý název - nepřímá taktika,
kdy napadnete slabé místo, Achylovu patu. A tohle slabé místo se jevilo v podobě Turecka.
V tomto tajném Britském plánu, byl na jednu stranu obsažen vojenský zásah, ale na druhé straně i cesta diplomacie, násilná změna, podplácení a dvojznačné dohody.
Všechny tyhle metody se zaměřili na nepřátelovo nejslabší místo, turecké Osmanské impérium.
Generálové v diplomacii vždy měli tajnosti, které tomu dávají skutečný rozměr.
Informace o dělící čáře kde bylo oficiální stanovisko, a kde začíná spiknutí je otevřenou otázkou.
Během průběhu celé doby co trvala válka,
tak se velice angažovali mocnosti jako Francie, Británie a Rusko, a snažili se do toho vtáhnout i Itálii,
co bude až skončí válka a jak bude vypadat rozpad Osmanská říše?
Britská vláda doufala, že navazováním dohod během války otuží moc proti Centrálním mocnostem.
Spojenci díky Rusům měli přístup ke Středozemnímu moři.
V tajné dohodě z Března rok 1915, Francie a Britové nabídli Carovi návrh, který byl pro něj velmi geo-politicky atraktivní.
Konstantinopol.
Je to kličové místo k cestě do světa a do Středozemního moře.
A je to místo, které se Francie a Anglie snažili celou dobu odpírat Rusku.
Takže tohle je úplný zvrat.
Zde vidíme něco, kdy Francie a Británie s Ruskem sepsala dohodu, která byla před tím nepředstavitelná.
Italský král Viktor Emanuel III. byl dalším cílem k podplácení.
Britové, Francie a Rusko, se snažilo nabádat k tomu, aby se Itálie přidala na stranu Aliance
a tak se vyhnulo možného spojenectví s Německem.
v dubnu roku 1915 se podepsala Londýnská dohoda (1915), kde Itálii bylo nabídnuto území Anatolie.
A znovu, je tu další mocnost, která příjde do spojenectví a je jí nabízeno teritorium protivníka,
které by za normálních podmínek bylo nemyslitelné k takovému handlování s územím.
Podplácení fungovalo.
Itálie vyhlásila válku Centrálním mocnostem v Srpnu roku 1915.
Ale britská strategie, jak zničit nepřítele skrze Osmanskou říši také obsahovala politický převrat.
Využití opozice vůči Osmanské říší přímo z řad vazalských arabských králoství k tomu Osmany oslabit, ba dokonce zničit.
Británie vytvořila nové hnutí uvnitř Osmanské říše. Nacionalismus.
Myšlenka, že každý národ by měl mít stát, se rozšířila na střední východ, ale i v Evropě během 19. století.(následek Fr. rev.)
Takže v podobě Osmanské říše, se to projevovalo jako Turecký nacionalismus.
V roce 1908 se zmocnili vlády Mladoturci, kteří prosazovali svoji řeč a kutluru na arabském obyvatelstvu,
ale to jenom zvýšilo nacionalismus u Arabů a touha po svém dědictví.
Před 1000 lety, arabové z východu, předali západu technologie a literaturu,
Islám se rozšířil po Asii, po severní Africe a do jihovýchodní Evropy.
Myšlenka, na znovuobnovení této velkoleposti, zůstal v myslích arabských intelektuálů.
Když začla 1. světová válka, nastal nárůst antagonismu mezi Araby a Turky.
Právě fakt, kterým se hájili Turci, že je třeba říši unifikovat, tak Arabové řekli jasně, že oni se toho nechtějí účastnit.
Takže doslova tento nacionální popud, který se přelil do politické úrovně se dostal, dal vzniku arabskému nacionalismu.
Došli k závěru, že setrvání Osmanské říše je v bez východném stádiu.
Kdy bylo jasné, že se nebudou podílet na dělení moci s Turky.
A začali přemýšlet o tom, že by mohli mít svůj vlastní stát.
Od léta roku 1915, britské tajné služby potvrdili, že arabský nacionální hnutí je zlomový okamžik,
který Britská vláda potřebovala.
Britové a jejich francouzští spojenci, vyslali své zástupce k arabským vůdcům.
Jak Britové, tak Francouzi, řekněme že začali lákat lokální arabské vůdce k tomu,
že když budete na naši straně, my Vám dáme nezávislost, a že tak se můžete zbavit Osmanské říše.
A byli zde lidé, které to lákal tento návrh výsledku.
Když by dostali nezávislost, tak proč to nepodepsat se Západem, a vyřešit tak otázku trablů s Osmany.
Myšlenka byla taková, nalákat araby k revoltě proti monarchům Osmanské říše.
A vytvořit tak interní rozdělení, které by přivedlo ke kolapsu Osmanskou říši na Středním východě.
Ironicky tato pobídka k této revoltě nepřišla z Londýna, ale přímo z arabského světa.
V regionu Hidžáz, v západní Arábii, vládl šarif Husajn bin Ali, vůdce Meky,
přemýšlel o prodloužení geografické a politické moci v regionu.
Věřil, že by se mu to mohlo podařit s britskou pomocí.
Naoplátku Britové byli potěšeni z šarifova potencionálu, jaký má jako ochránce svatých míst Islámu.
Jmenují se Hášimovci, a jsou to přímí potomci proroka Mohammeda, rod Bani Hašim.(syn Hašima)
A Husajn ibn Alí al-Hášimí byl vůdce Hašímovců.
Měl osobní odpovědnost za Meku a Medinu.
A před 1. světovou válkou také pracoval samozřejmě pro Osmanské Turky.
A když přišla 1. světová válka Husajn bih Ali uviděl svoji šanci.
Šance pro Brity, kteří podporovali Husajna bin Aliho, který měl sloužit jako hrozba proti sultánově moci nad Kalifátem,
což je politické zřízení islámského světa.
Britové bojovali s Osmany, a Osmani prohlašovali, že jsou to oni, kdo jsou skutečními představiteli Islámu,
tak potřebovali k nim proti pól.
A ten proti pól, byl zastoupen právě šarifem Husajnem bin Alim, který byl potomek Mohammeda.
Ale šarif mluvil o osvobození arabské země a vybudovat tak nový národní stát.
Chtěl být král pro svůj národ, ale ne pro všechny araby.
V červenci roku 1915, nechal propašovat zprávu k britskému kancléři v Káhiře, siru Henrymu McMahonovi.
Nabídka vzestupu arabské opozice vůči Osmanské říši, a na oplátku britskou podporu pro vytvoření nezávsilosti.
V následující tajné korespondenci mezi těmito dvěma muži, šarif porozuměl tomu, že Britové jsou pro některé jeho ambice,
v případě pádu Osmanské říše.
Tento dopis z 26. října roku 1915 vytyčil hlavní body dohod.
Tento konkrétní dokument, je doslova zahlcen nejasnostmi a dvojznačným tvrzeními.
O tom není pochyb.
Otázkou je, jestli to Husajn rozpoznal.
Podle mého, ty intriky v té korespondenci si uvědomoval.
Jinými slovy, nenechá si zakrýt oči páskou, protože si sakra vědom, že když vytvoří novou arabskou říši,
tak bude potřebovat, logistický a ekonomický rozvoj.
A tahle pomoc může přijít pouze zvnějšku.
S těmato pochybnýma zárukama od Britů, se svým synem Fajsalem I. a Abdalláhem I.,
vybudovali početnou sílu.
Nová armáda byla vedena mladým a charizmatickým Fajsalem I., který tak zaujal masy s myšlenkou arabské samostatnosti.
Zatímco Husajn a Fajsal mobilizovali jejich vojsko, Britové se už připravovali na to, že je zneužijí.
V Londýně, roku 1916, Británie jednala s Francií, o budoucnosti Středního východu.
Za zavřenými dvěřmi, Mark Sykes který byl ministr zahraničí,
se setkával a handloval s jeho kolegou z francouzské strany, s François Georges-Picotem.
Británie moc dobře věděla, že musí rozmazlit Francii a udělit jim část z Osmanské říše, aby mohi vyhrát válku.
Britové velmi dobře věděli, že za tak velkou oběť francouzi budou mít územní ambice.
A francouzi moc chtěli mít historický kousek Levantu.(úrdoný půlměsíc).
Rozdělením Levantu, Sykes a Picot namalovali území, které by si přáli kontrolovat.
Jejich tajná dohoda se doslova vryla do Středního východu.
Rozdělilo se území na A, které bylo pro Francii a a oblast B, které bylo pro Brity.
Imperialisti se snažili rozšiřovat svoji moc nepřímo.
Dosazovali by lidi do funkce své poradce a měli tak kontrolu získávání finančních výhod z jejich dosaženého vlivu.
Pak zde byla oblast která byla vyznačena modře, která by byla přímo řízena Francií.
To pak bylo známé jako Velká Sýrie.
Kde tradičně francouzi měli komerční a náboženské zájmy.
Oblast, která byla vyznačena růžově, známá jako Irák, s jeho strategickými přístavy a železnicí a ropou,
by patřilo pod Britskou nadvládu.
Oblast obarvená na žluto, reprezentovala Palestinu. A byla považována jako za mezinárodní zónu.
Kromě území Haify(patřila Britům).
To co chtěli Briti, byla ropa v Iráku.
A koncentrovali se na to, aby Irák dostali pro sebe.
Aby získali cestu z Iráku do Středozemí, aby tak mohli rychleji přepravovat ropu na západ.
Takže měli Haifu, na Palestinském pobřeží a měli většinu Iráku.
Sycot-Picotova tajná dohoda byla velmi ostudná smlouva.
A nemám vůbec v úmyslu ji obhajovat.
Ale byla prostě vyhotovena lidmi, kteří měli vliv a byli to lidé, kteří sympatizovali s myšlenkou imperialismu.
Bez vědomí o těchto tajných dohodách za jejich zády, Husajn a Fajzal prohlásili nezávislost na Osmanské říši.
A v červnu 1916, napadli turecké vojstvo.
Arabská revolta proti Trukům započala.
Turecká posádka v Mecce, byla brzo rozehnána.
A přístav Jeddah, byl brzo obsazen.
Od roku 1917, Husajnovi a Fajsalovi síly se pak dali na sever. A postupně dobývali území od Turků podél Hidžábské železniční trati.
Britové se dívali na tyto události, jako součást jejich strategie, jako roznícení problému uvnitř Centrálních mocností.
Britové pak mobilizovali svoje jednotky z jiho-západu, aby si tak ujistili moc nad Suezským kanálem a Levantem.
A z jiho-východu bojovali o ropné věže v Iráku.
Tohle všechno byly nejslabší místa Osmanské říše a tedy i Centrálních mocností.
Arabové vložili svoje štěstí do rukou Britů.
Mysleli si, že bojují po boku Aliance.
Ale současně nebyli nějak obsaženi, či zavázáni vůči britské armádě.
Oni pokračovali jako nezávislá armáda, kterou nazývali severní armáda.
Když arabská armáda byla v předstihu na severu,
britský generál Allenby překročil Suezský kanál.
Kolem jara roku 1917 jeho armáda dosáhla hranic Palestiny.
Nicméně válka v Evropě pro Británii nevypadal zrovna nejlíp.
Snaha o potlačení německé linie, mělo za výsledek jen malých územních postupů a velké oběti na životech.
V Londýně se změnilo vedení.
Nový ministerský předseda Lloyd George věřil, že spojenci potřebují novou hnací sílu.
USA zatím do této doby bylo v této válce neutrální a Lloyd George věřil, že se to může změnit.
Věřil, že je zde skupina, která by mohla ovlivnit americkou vládu.
Lloyd George si myslel, že americké rozhodnutí, jestli se má USA připojit nebo nepřipojit do války,
záviselo na veřejném názoru, a židovská podpora by mohla přiklonit misky vah na jednu, nebo druhou stranu.
Musíte si uvědomit, že britské ministerstvo zahraničí přecenilo mezinárodní židovstvo,
a to zejména bohaté, finanční a komerční židovskou elitu.
Co je na této situaci výjmečné. že zde máte zejména Brity, kteří viděl židovský svět jako jednu kolektivní monolitickou entitu.
A v tomhle smyslu, se začli dívat na roli židů ve válce, jako na něco, co může být důležité.
A z hlediska Aliance, je zde ještě další věc k povšimnutí, že tohle kolektivní monolitické hnutí je pro německé.
Mnoho židů z top německé židovské elity, mělo skutečně vazby na kancelář zahraničí samotného císaře Viléma II.
Nové nacionální židovské hnutí - sionismus, mělo také možnost zbudovat své ředitelství v Berlíně.
Sionismus vznikl v letech kolem 1880.
Poté, co Theodore Herzel vydal knihu o cílech židovského státu.(původní název se jmenoval "Oslovení Rothschildů")
Tato kniha vzbudila senzaci u židovských intelektuálů v Německu, Rakousku a Rusku.
Kteří s ním sdíleli názor o stupńujících se proti-židovských nálad v Evropě.
Konec 19. století vzbudil vzestup anti-semitismu po celé Evropě(kritika židovské finanční dominance - Rothschild).
V Rakousku, v Německu, ve Francii, ale hlavně ve východní Evropě, v Polsku a Rusku.(viz. Solzenicyn-200 let pospolu)
A pogromy proti židům, dal vzniku hnutí Hovevei Zion(Milovníci Sionu - Chazarští židé-nesemité).
Hnutí v Ruských městech šířilo myšlenku emigrace do Palestiny.
Herzel přišel s úsudkem, že židé v Evropě nejsou nikde v bezpečí.
A jediné řešení bylo, aby židé měli svůj vlastní stát, v kterém by mohli uplatňovat suverenitu, kde by nebyli minoritou.
Co taky sionismu přidalo na podpoře bylo to, jak to zapadalo do židovské touhy.
Roztroušení po světě, od zničení Jeruzalemského chrámu v 1. století.
Mnoho židů snilo o tom, že se jednoho dne vrátí do tzv. země zaslíbené, kterou jim přislibuje Tóra.
Faktem je, že v Jeruzalémě byla už během celé historie, existující malá skupina židovstva přímo v Palestině.
Ale i když někteří evropští židé se přestěhovali do Palestiny během konce 19. století, jejich počet byl jen z těží 8 %.
Sionistický vůdce v Británii, Chaim Weizmann, loboval za to, aby se Britská vláda zaručila,
že v případě porážky Osmanské říše, tak podpoří emigraci židovstva do Palestiny.
Na začátku roku 1917, pohled Lloyd George na sionismus byl ten, že ho považoval za globální sílu.
A sionismus bral za další nacionální hnutí, které by mělo být svedeno pod křídla Aliančních sil.
V březnu Mark Sykes začal s vyjednávat s Weizmannem.
Pokuď zde máte prospěcháře jako Mark Sykese, který vzbudil zájem židů podívat se vzájemně do očí
a podívali se také na jejich vzájemné zájmy.
Pokuď ten zájem byla Palestina jak jim řekl Weizmann.
Že to co skutečně chtějí, je Palestina.
Tak oni byli připraveni v to věřit.
Byli připraveni na to přistoupit.
Jak v následujích měsících dále pokračovali vyjednávání s Weizmannem,
válka se ve vítězstvích rapidně zhoršila pro Alianci.
Útoky německých ponorek velmi vážně zraňovali britské námořnictvo.
A také USA se přidalo k Alianci.
Prezident Woodrow Wilson nebyl ochoten posílat velké počty amerických vojáku do války.
Z britské poslední snahy si udržet tlak na západní frontě, se staly brzy blátivé zákopy v bitvě u Paschendale.
Tisíce životů mladých můžů bylo zmařeno v další bezvýsledné kampani, morálka mezi vojáky velmi upadala.
Ale největší hrozba pro vojenskou mašinérii Aliance přišla z východu.
Rusko bylo na pokraji kolapsu.
Po velkých porážkách na straně s Německem, země které vyčerpávala válka, se začli rozpadat.
Díky nedostatku jídla, stávkám a demonstracím.
Když car čelil revoluci, Briti a Francie byli na pozoru.
Pointa je ta, že Rusko kdy z důvodu vyčerpání z válečné kampaně začlo mít interní problémy,
tak Německo by vyhrálo první světovou válku, pokuď by na scénu nevstoupilo USA.
Nebylo by jinak možné, že by Briti a Francie sami o sobě měli možnosti kdy porazit Německo.
Britská vláda dostala zprávu od tajné služby, že židé mají silný vliv ve vedení Bolševické strany.
Nové hnutí komunistů, se zdálo být zvedající se dominantní silou v Rusku.(viz. Sutton - Bolševická revoluce a Wall Street)
Lloyd George se bál, že tihle komunisté vyvlečou Rusko ze zapojení v 1. světové válce.
S USA, kteří stále odmítali větší participaci ve válce, tak věděl, že musí jednat.
Nařídil svému ministru zahraničí Arthuru Balfourovi, aby nabídl slib srdcím židovského lidu.
"Vláda její výsosti vyslovuje podporu k vybudování národního domova na území Palestiny,
a využije své veškeré možnosti, aby docílila tohoto vytyčeného cíle."
Baflourova deklarace byla sepsána 2. listopadu roku 1917(dokument je adresován Lionelu Rothschildovi, jako zástupci sionistů)
Přesně v tu samou dobu, kdy britská armáda začla okupovat Palestinu.
Musím říct, že chápu Balfourovu deklaraci jako ne nějaké idealistické gesto,
ale musí být nahlíženo z pohledu jako konstrukt imperialistické politiky Velké Británie.
A Lloyd George byl hlavním podněcovatel této dohody(Cecil Rhodes a Lord Rothschild byli zakladatelé skupiny Round Table)
protože to prý bylo v zájmu Britského impéria.(opět podotýkám, že rod Rothschildů ovládal Bank of England)
Ale taky musíme říci, že to bylo poprvé, kdy nějaká evropská velmoc oficiálně podporovala cíle sionismu.
Vytvořit z Palestiny židovský stát.
Kdy šejk Husajn bin Ali rozuměl, že Palestina byla přislíbena jako součást území které mělo být arabské nezávislosti.
Předpokládané rozhořčení Arabů nad tím, že Palestina bude věnována židům, která z velké části byla arabskou provincií,
Balfourova deklarace také uvádí, že:
"Nemělo by být nic učiněno, co
…

Need subtitles from another video?