YouSub
Untitled

cs Czech

Untitled Czech subtitles

0 downloads · 991 lines · added Aug 27, 2015

Report a problem
What's wrong?
Advertisement

Czech transcript

Poloostrov Westerplatte, Danzig/Gdaňsk Vzpomínková akce k 70. výročí "německého přepadení" Polska
Vážený pane prezidente, vážený pane premiére, excelence, milé kolegyně a kolegové, dámy a pánové,
dnešním dnem před 70ti lety začala německým přepadením Polska nejtragičtější kapitola evropských dějin.
Válka, kterou Německo vyvolalo, přinesla nesmírné utrpení mnoha národům
léta bezpráví, ponížení a zničení.
Vzpomínám na miliony lidí, které v boji a odporu proti Německu musely obětovat své životy.
Vzpomínám na 60 mil. lidí, kteří v této Německem rozpoutané válce ztratili své životy.
...po měsíce uráží stát a hrozí mu, že ho rozdrtí, před Berlínem rozmetá německé armády
hranice, že se posunou až k Odře a Labi a tak dále...
a tento stát, Německo, tomu po celé měsíce jen trpělivě přihlíží...
...jen francouzští a angličtí váleční štváči potřebovali válku a nikoli mír ...
"Potřebujeme dlouhou válku", jak se tehdy nechal slyšet Mr. Chamberlain,
alespoň 3 roky!
Pro svůj návrh míru jsem byl osočován a osobně urážen.
Mr Chamberlain na mě před světovou veřejností doslova plive
a odmítá se mnou o míru byť jen diskutovat.
Slyším z Londýna pořád stejný křik:
Že v boji musí být naopak pokračováno,
že budou tuto válku nadále vést i kdyby tím měla zaniknout Anglie...
..jsem neměl v úmyslu vést válku,
nýbrž vybudovat nový, nanejvýš kulturní sociální stát.
KAŽDÝ ROK TÉTO VÁLKY MI KRADE TUTO MOJI PRÁCI!
Hitlerova válka? Co zamlčuje Guide Knopp...
22. srpna 1939
poslední dny před začátkem II. světové války.
Během těchto pár dní rozhodnou vyjednávání mezi evropskými mocnostmi,
zda bude zbytek versaillského poválečného uspořádání zachován, nebo překonán.
Rozhodnou, zda bude v Evropě panovat mír, nebo bude válka.
Před 6ti a půl lety
30. ledna 1933. Nacionální socialisté slaví převzetí moci.
Jejich vítězství bylo výsledkem selhání Výmarské republiky.
Ne méně jak 20 sociálně-demokratických, nebo konzervativních vlád
s 12ti různými říšskými kancléři selhalo.
Miliony Němců žily v chudobě.
Sebastian Hafner, vyslovený protivník III. říše,
popsal náladu společnosti při převzetí moci Hitlerem těmito slovy:
"Byl to velmi rozšířený pocit osvobození od demokracie."
V hospodářské oblasti vsadili nacionální socialisté na politiku státního řízení.
V tzv. 4letých plánech byly stanovovány cíle příslušných hospodářských a pracovních programů.
Odpovědným za jejich sestavení a provedení byl Hermann Göring.
Zvláštní důraz při tom nacionální socialisté kladli na uzdravení střední třídy,
která byla cíleně podporována státními zakázkami.
Důležitým instrumentem proti masové nezaměstnanosti byla i "Říšská pracovní služba".
6ti měsíční pracovní služba odlehčila trhu práce,
nabídla spoustě mladých lidí odborné vzdělání
a umožnila realizaci projektů, které sloužily široké společnosti.
Jen v oblasti zemědělských kultivačních prací tvořil součet nasazených jednotlivců několik stovek milionů pracovních dnů.
Ať už při vysušovaní bažin,
při lesních pracech, při stavbě cest,
nebo pomoci při sklizních.
Zásluhy Říšské pracovní služby v těchto oblastech jsou nezpochybnitelné.
Sociální a hospodářský vzestup byl nepřehlédnutelný.
Politika zbrojení při tom však nehrála takovou roli, jaká se jí dnes přisuzuje.
Většina německých podniků produkovala pro soukromý sektor a konzum.
Německo, Ty, země věrnosti,
ó, Ty má domovino,
Tobě znovu přísaháme věrnost srdcem a činy.
Záříc opět povstaneš, po temné noci budeš překrásná,
Jásejte, bratři Němci! Německo opět procitá...
Prapory s hákovým křížem: černá, bílá, červená,
zdraví a nabádají: Buďte věrni až do smrti!
Němci, buďte bratry,
podejte si ruce!
Zdar našemu Vůdci, zdar naší otčině!
Hitlerovy první kroky na mezinárodní scéně jsou jak skromné, tak zdrženlivé.
Teprve, až zjistí, že vítězové (I. svět. války) jeho zdrženlivost neoceňují,
mění své metody.
Hitlerova pozornost se nejprve upírá na Sársko,
které bylo r. 1920 podle Versaillské smlouvy na dobu 15ti let připojeno k Francii.
Po uplynutí této doby mělo sárské obyvatelstvo v referendu rozhodnout,
jestli chce do budoucna patřit Německu, Francii a nebo být nezávislé.
Výsledek voleb zbortí veškeré francouzské sny.
13. ledna 1935 hlasuje 90,8% Sárů pro připojení k Německé říši.
1. března 1935 přechází Sársko opět pod Německou říši.
Hitler, který tím vybojoval své první zahraničně-politické vítězství,
podává k této události zprávu Reichstagu,
ve které zároveň upouští od německých nároků na oblast Alsaska-Lotrýnska.
Jeho dalším cílem je demilitarizované Porýní.
V r. 1921 a 1923 využily Francie a Belgie demilitarizovaného Porýní,
aby obsadili Porůří vlastními jednotkami.
Navzdory tomuto ponížení
potvrzuje říšská vláda ještě jednou v roce 1925 v Locarnském paktu demilitarizaci západní hranice.
Platí tím za vstupenku Německa do Společnosti národů.
Zároveň si státy Francie, Belgie a Německo vzájemně garantují
že nebudou v budoucnu uzavírat žádné smlouvy, které by navzájem směřovaly proti sobě.
Avšak již po deseti letech je z této smlouvy makulatura.
Francie uzavírá vojenský pakt se Sovětským svazem,
který jednoznačně směřuje proti Německu.
Tím neporušila Francie jen Locarnskou smlouvu,
znehodnotila tím také Německo-Polskou smlouvu o neútočení.
Touto smlouvou chtěl Hitler zajistit bezpečnou východní hranici s Polskem
a prolomit francouzskou politiku omezování.
Francie nyní zalátala díru v kruhu kolem Německa novým spojencem,
Sovětským svazem.
Hitler se po porušení smlouvy ze strany francouzské vlády již necítil býti vázán na Locarnský pakt
a nechává 7. března 1936 dosud nechráněné Porýní obsadit německou armádou.
Hitler o svých úmyslech ještě předtím informuje špicky armády a německého ministerstva zahraničí.
Obě strany ho odrazují s odůvodněním,
že Paříž by mohla vojensky reagovat.
Avšak Hitler je jiného názoru
a má pravdu.
Udělejme si čas a přesuňme se ještě na chvíli do doby po I. světové válce.
Ve Versailles se vítězové a poražení dohodli na zredukování svých armád na potřebné minimum.
Ve smlouvě je stanoveno, že Německo odzbrojí jako první
a ostatní státy budou následovat.
Německo splní svoji povinnost do roku 1927
a smršťuje Reichswehr na 100.000 můžů ve vojsku a 15.000 můžů v námořnictvu.
Letecké síly jsou rozpuštěny zcela.
Nyní jsou na řadě vítězové, aby splnili své ve Versaillské smlouvě stanovené přísliby odzbrojení.
Anglie, Francie a USA ve skutečnosti ani nemyslí na to, aby odzbrojovali, jak bylo dohodnuto.
Právě naopak.
Ponechávají si obrovské armádní stavy
Francie především pozemní a vzdušné jednotky,
USA a Anglie to stejné + námořnictvo
a investují mnoho peněz do modernizace svého arzenálu.
Německé požadavky na udržení vlastní armády alespoň ve stavu schopném obrany, jsou naproti tomu odmítnuty.
Když se Hitler dostává r. 1933 k moci,
je francouzská převaha nad Německem, včetně s Francií proti Německu spolčených sousedů (Sovětský svaz nepočítaje!)
na aktivních vojenských divizích dvanáctinásobná!
Když se k tomu připočítají vyzbrojené a vycvičené rezervy, zvyšuje se převaha dokonce na poměr 1:97!
V následujících letech předkládá Hitler při ženevských vyjednáváních o odzbrojení 6x svůj návrh,
aby se určité kategorie zbraní,
jako bombardéry, děla a ostatní zbraně co do množství omezily pro všechny státy.
Až když se svým návrhem neprojde,
nechává z malého Reichswehru vybudovat velký a silný Wehrmacht.
Dalším Hitlerovým zahraničně-politickým úspěchem je připojení Rakouska.
Jelikož je dnes tento krok unisono vykládán jako "obsazení",
neuškodí připomenout si některé historické souvislosti.
Rakousko tvořilo až do Prusko-Rakouské války v r. 1866 téměř 1000 let jednotu nejprve s Německým císařstvím
a poté v návaznosti s Německým spolkem.
Po porážce roku 1918 a rozpadu Habsburské říše
decimují vítězové Habsburka na jeho německy-mluvící jádro, na Rakousko.
První vídeňské národní shromáždění po první světové válce
odhlasovalo znovupřipojení Rakouska k sousednímu Německu.
Referenda v některých spolkových zemích dokumentují,
že naprostá většina Rakušanů s tímto připojením souhlasila.
Jenomže právo na sebeurčení národa neplatí pro poražené.
Připojení ztroskotalo na kategorickém odmítnutí vítězných mocností.
V roce 1933 vznikla v Rakousku konzervativní diktatura,
která odstranila volební právo a odmítla připojení k Německé říši.
Despotický kancléř Dr. Dollfuß zakázal odbory, strany Sociální demokracie,
Nacionální socialisty a Komunisty.
Při puči rakouských nacionálních socialistů v červnu 1934 a pokusu diktátora zatknout
byl Dollfuß zastřelen.
V březnu 1938 se Dollfußův nástupce, Dr. Schuschnigg,
pokusil touhu po sjednocení Rakouska s Německem
která byla stále v Rakouské společnosti silně zastoupena,
podkopat velmi svérázným referendem.
9. března 1938 nechal vyhlásit,
že se v otázce Anschlußu (připojení) bude konat referendum 13. března, tedy již za 4 dny!
Pro toto referendum neexistovaly žádné seznamy voličů.
Dozorování voleb má mít na starosti jeho vlastní strana.
Úředníci a zaměstnanci státu musí jít k volbám za dozoru svých představených
a předložit jim své volební lístky.
Volební lístky, kterými bylo možné hlasovat jen PROTI připojení Rakouska k Německu,
zatímco ti, co chtěli hlasovat PRO Anschluß, museli své volební lístky vyrobit sami.
Rakouský ministr vnitra, nacionální socialista, Dr. Seyß-Inquart marně 3x požadoval po kancléři Schuschniggovi,
aby se referendum posunulo a připravilo tak, jak jej stanoví ústava.
Schuschnigg tento požadavek kategoricky odmítl.
Nakonec se Seyß-Inquart obrací na svého německého kolegu, ministra vnitra Göringa.
Ten využívá přihrávky a předává ji dál Hitlerovi.
Německý ministr vnitra, Hermann Göring, který část svého dětství prožil v Rakousku
a říšský kancléř Adolf Hitler, který se narodil v rakouském Braunau,
sledovali Schuschniggovy pokusy o manipulaci s rozčarováním.
Všechny pokusy přimět Schuschnigga k odstoupení se nezdařily.
Teprve když Göring hrozí vstupem německých vojsk,
odstupuje Schuschnigg ze svého úřadu spolkového kancléře.
V ranních hodinách následujícího dne
vpochodují německé jednotky, ozdobené květinami a vlajícími prapory, ve směru na Salzburg, Linz a Inssbruck,
kde jsou rakouským obyvatelstvem s nadšením a radostí vítáni.
Když Hitler o den později dorazí do Vídně,
připraví mu lidé doslova triumfální uvítání.
Nejstarší Východní marka německého lidu,
má býti od nynějška nejmladší pevností německého národa a Německé říše.
Tímto mohu v této hodině německého národa
učinit největší prohlášení o zdaru díla ve svém životě:
Jakožto Vůdce německého národa a kancléř Říše,
ohlašuji tímto před německými dějinami
vstup mé vlasti
do Německé říše!
Téměř současně napochodují rakouské jednotky do Mnichova, Drážďan, Stuttgartu a Berlína.
Znamení světu, že se zde jedná o přátelské sjednocení
a nikoli žádné "dobytí".
13. března podepisuje mezitím rakouským kancléřem jmenovaný Seyß-Inquart a Hitler
zákon o připojení Rakouska k Německé říši.
10. dubna 1939 je tento krok ještě potvrzen veřejným hlasováním v referendu,
ve kterém hlasuje 99,7% Rakušanů PRO "anšlus".
Tolik k tématu "obsazení Rakouska".
Často se zpívávalo o Dunaji
a na Rýnu byla slyšet nejedna pěkná píseň,
německého rodu jsme byli vždy,
než nás hádka rozdělila.
Tato písnička Vás má upomenout,
má Vám říci co v budoucnu má se stát:
Německá marko, národe na Rýnu,
ať Vás už nic nerozdělí!
Modrá Dunaj, zelený Rýn,
navždy buďte přáteli!
Modrá věrnost,
zelená naděje,
na jednotnou německou zem.
Modrá Dunaj, zelený Rýn,
navždy buďte spojeni,
navěky ať svazek uzavře se kolem německé otčiny!
Vraťme se ještě jednou do období po konci I. světové války.
Československo - umělý produkt vítězů,
vzniká roku 1919 z Česka, ze Slovenska a malé části Ukrajiny.
Tři části země, které nikdy předtím v historii netvořily stát.
6,7 mil. Čechů, 3,1 mil. Němců, 2 mil. Slováků,
700 tisíc Maďarů a 64 tisíc Ukrajinců
je spojeno v mnohonárodnostním státě,
ve kterém Češi a Slováci tvoří titulární národy.
Více jak 3 miliony Němců, kteří marně požadují připojení k Rakousku,
žijí převážně v hraničních regionech s Německou říší
a označují se podle jména své vlasti jako Sudetští Němci.
Ústava tohoto mnohonárodnostního státu "Česko-Slovensko"
se zakládala na smlouvách z Versailles a ze Saint-Germain.
V té bylo stanoveno, že národnostním menšinám se má dostat vnitřní autonomie.
Ustanovení, která noví pánové v zemi nejprve s přátelským úsměvem akceptují,
aby je pak obratem se stejně přátelským úsměvem zneplatnili.
Již v roce 1920 nová ústava právo na sebeurčení Němců, Maďarů a Poláků ruší,
následkem čehož jsou tyto národnostní menšiny kulturně a hospodářsky utlačovány.
Všechny důležité posty jsou obsazeny pouze Čechy.
Od září 1937 se snaží Sudetští Němci marně vyjednávat s českou vládou
o své samosprávě v rámci sudetských území.
O připojení Sudet k Německu není v této době řeči
ani ze strany Hitlera.
Od května 1938 dramaticky narůstají represálie na Sudetských Němcích ze strany Čechů.
Zástupce Sudetských Němců tak veřejně požaduje připojení sudetských území k Německé říši.
Když vláda v Praze vyhlásí ve 13 sudetských okresech stané právo,
začne i Hitler požadovat předání sudetských území Německé říši.
Na 20. září spěšně svolané mnichovské konferenci
se šéfové vlád Anglie, Francie, Itálie a Německa dohodnou,
že ty sudetské oblasti, které jsou většinově osídleny Němci,
budou připojeny k Německu.
Tím se dostávají další 3 miliony Němců "domů do Říše".
Oblast Memel (dnešní Klaipéda), která byla z rozhodnutí vítězných mocností r. 1919 odtržena od Německa
a Společností národů postavena pod francouzskou správu,
byla 1920 v rozporu s mezinárodním právem anektována Litvou.
Poté co byly Sudety připojeny k Německé říši,
požadovali i memelští občané návrat k německé vlasti.
Německá říše, Německá říše,
Německá je Memel,
Navždy zůstane, navždy zůstane,
navždy zůstane zemí německou!
Když si litevská vláda chtěla Francií a Anglií nechat garantovat svůj mocenský nárok na oblast Memel,
obě dvě mocnosti odmítly.
Nato litevská vláda uzavírá 22. března 1939 předávací smlouvu s Německem
a stahuje své vojáky a úředníky z oblasti.
Za to obdržela Litva zónu volného obchodu v Memel/Klaipéda
a volné užívání komunikací (silnice, železnice) na 99 let.
Návrat oblasti Memel do Německé říše byl jinak celkem nepodstatný.
Svou váhu získal tento postup,
až se Polsko začalo cítit oklamané.
Ve Varšavě se nyní obávali obdobného postupu ve Svobodném městě Danzig/Gdaňsk,
které sice doposud podléhalo Společnosti národů,
ale ve kterém vítězové přiznali Polákům tak rozsáhlá celní,
obchodní, poštovní, infrastrukturní a diplomatická práva,
že Poláci Danzig fakticky kontrolovali.
Ačkoli tyto výsady odporovaly platným smlouvám,
nebyla Varšava ani tak spokojená.
Polská vláda několikrát veřejně proklamovala svůj záměr,
připojit Gdaňsk k polskému státnímu území.
Ještě jednou se vraťme do období po konci I. světové války.
Polsko bylo navzdory svým územním ziskům nespokojeno s novým úspořádáním východní Evropy
Vedoucí polské delegace Dmowski se již při jednáních ve Versailles nepokrytě vyjádřil,
že polskému státu přiznaná území
"jsou pouze zálohovou platbou na skutečně Velké Polsko."
Nové Polsko začalo bezprostředně po I. svět. válce s budováním silné armády
a do roku 1938 napadlo
revolucí oslabený Sovětský svaz, Litvu, Německo a Československo
a anektovalo příhraniční území těchto sousedů.
Tím byly konflikty následujících 20ti let předurčeny.
Do roku 1934 se neustále schylovalo ke konflitku mezi Polskem a Německem.
V roce 1933, po Hitlerově vítězství,
se šéf polského státu maršál Pilsudský
opakovaně pokoušel přimět Francii ke společnému vojenskému útoku proti Německu.
Teprve když Francie odmítla, Polsko otočilo.
V roce 1934 došlo k uzavření německo-polské smlouvy o přátelství,
která započala fázi sbližování.
Avšak pod tímto povrchem nadále bobtnaly nevyřešené problémy.
Zvláště u Baltského moře ležící Danzig/Gdaňsk
a od Říše odtržené Východní Prusko se posunuly do středu politiky.
Obyvatelstvo Gdaňsku, které v této době činilo 350.000
se skládalo z 97% z Němců a z 3% z cizinců, převážně Poláků.
Přesto se Polsko pokouší dostat strategicky důležité přístavní město pod svoji kontrolu.
Přání gdaňského obyvatelstva připojit se k německé vlasti
ztroskotá na odmítnutí vítězných mocností.
Německý požadavek připojení města Danzig k Říši
se později stane jedním ze tří důvodů začátku války
mezi Německou říší a Polskem.
Na západě Pruska,
které bylo na základě Versaillské smlouvy přihráno Polsku,
byla situace obdobná.
Zde se dvě třetiny obyvatelstva hlásily k Německu.
Díky ztrátě západního Pruska
byla provincie Východní Prusko odtržena od zbytku Říše.
Tento neudržitelný stav tvoří druhý ze tří důvodů k vypuknutí II. světové války.
Všechna dopravní spojení z Říše do odtrženého Východního Pruska byly podřízeny polské kontrole.
Transporty uhlí, jakožto nutná součást energetického zásobování Východního Pruska
musely probíhat přes 8 železničních tratí z Říše přes nyní již polské území.
Když Německo po světové hospodářské krizi nemůže již platit tranzitní poplatky v plné výši ve Zlotých,
uzavírá Polsko jedno železniční spojení za druhým.
Poláci se cítí být v právu,
neboť Německo se pokouší ve Versaillské smlouvě stanovené poplatky místo ve Zlotých
platit v Markách.
Německo zase cítilo povinnost zabránit hospodářskému odřezávání Východního Pruska
všemi dostupnými prostředky.
Když roku 1936 hrozí polské úřady, že uzavřou všechna železniční spojení,
vyvine Německo nápad zřízení "exteritoriálního železničního a dálničního koridoru"
z polského západního Pruska do Východního Pruska.
Aby mohl být plán realizován
a znovusjednocení města Danzig z Říší mohlo proběhnout mírovou cestou,
začínají vyjednávání mezi Berlínem a Varšavou.
Jádrem prvního německého návrhu z 24. října 1938
je nabídka protiplnění Polsku za jeho souhlas připojení Gdaňska k Německu
a zřízení exteritoriálního dopravního koridoru
ve formě definitivního uznání polských teritoriálních zisků v Horním Slezsku, západním Prusku a Poznaňsku.
O toto uznání usilovalo Polsko marně již od roku 1920.
Žádná z 20ti výmarských vlád nebyla ochotna tyto územní nároky uznat.
Hitler je první, který Polsku v této věci vychází vstříc.
Jednání probíhají až do konce ledna 1939,
avšak kromě polských prohlášení o snaze hledat řešení se neděje nic.
V lednových rozhovorech rozšiřuje Hitler svůj kompromisní návrh o prohlášení:
"Danzig přejde k německému společenství a hospodářsky zůstane Polsku."
Jelikož je Gdaňsk mandátní území Společenství národů a nikoli výlučně polské město,
představuje tento návrh skutečný kompromis.
V únoru a březnu 1939,
když německá strana ještě bojuje za smírné řešení,
začíná již Polsko myslet na válku.
V únoru zpracovává polský generální štáb hlavní body operace armády ve válce proti Německu.
4. března začíná tzv. hlavní štáb svoji práci na operačním plánu "Západ"
1 měsíc před tím, než dá Hitler příkaz vedení Wehrmachtu k vypracování plánu "Fall Weiss"
plánu útoku na Polsko.
V této době jsou i na straně spojenců kostky již dávno vrženy.
Již v březnu 1939
garantovaly Londýn a Paříž Varšavě svoji vojenskou podporu v případě konfliktu o Danzig,
stejně jako transitní cesty.
Když v londýnském exilu žijící bývalý německý říšský kancléř Heinrich Brüning
předloží britskému ministerstvu zahraniční kompromisní řešení,
aby zabránil nebezpečí vojenského konfliktu,
Winston Churchill ho odmítá
a dává Brüningovi jasně najevo,
které cíle Velká Británie sleduje:
"To co chceme je, aby německé hospodářství bylo zcela zničeno."
Tím jde ruku v ruce s francouzským velvyslancem v Berlíně, André Fracois-Poncetem,
který krátce před tím prohlásil:
"Musíme s Němci žít,
ale bylo by mnohem lepší, kdyby mohli být Němci z Evropy vyhnáni,
jako byli kdysi Arabové vyhnáni ze Španělska."
15. května ujišťuje francouzský vrchní velitel ozbrojených sil,
generál Gamelin polského ministra války, generála Kasprzyckiho,
že francouzská armáda v případě německo-polské války napadne Německo ze západu
a společně s Polskem Německo obklíčí.
Slib, který polský antiněmecký postoj nadále posílí.
Varšava těmto slibům věří a zostřuje odteď svůj tón vůči Berlínu.
Zatímco si Britové, Francouzi a Poláci navzájem kr
…

Need subtitles from another video?